Mistrovství v Duo slamu – Slameři už nejsou single

Než začnete zkoumat naprosto geniální grafickou reportáž od Lenky Dědkové, přečtěte si napřed tuhle. Uvidíte, že na konci ji budete rozumět o dost více. Olomoucký duoslam je specifický formát, kdy na pódiu stojí hned dva performeři, kteří by spolu měli spolupracovat, což se dokonce i občas děje. A jak se to dělo letos se dozvíte v této reportáži.

Dan Kunz a Saša Dvořák

Tahle dvojice se dala dohromady teprve hodinu před začátkem, tudíž jejich nástup na pódium nikdo nečekal. Inu, improvizátoři. Bůh je potrestal vylosováním si jedničky. Oni ho zase potrestali tím, že po slamu o matkách samoživitelkách se udrželi na dobré místě a ve druhém kole se pomocí full house vyšvihli na celkové druhé místo. Rozvinuli svou show už tím, že začali slamovat u baru, tedy dost daleko od pódia (nechci se chlubit, ale to jsem jim poradil já – chlubíš se a neumíš unést, že byli lepší než ty – promiňte, pořád ještě od Duo slamu trpím rozdvojenou osobností).

Mr. Switcher a Vykejmi

Jedna z mála gendrově vyvážených dvojic (i když za jaký gender se Martin Switcher považuje bohužel nevím) předvedla v první kole kombinaci pevného textu a improvizace na tolik žánrů, že se ani nedají vyjmenovat. Ve druhém kole už se do improvizace obuli oba a na slova diváků společně tvořili doslova spektakulární dílo.

Jirka Juráň a pan Fenek

Tito dva sice nevyhráli hlavní soutěž, ale v kategorii nejstarší pár všechny s přehledem převálcovali. V prvním kole si slam o číslech trochu špatně spočítali a přetáhli skoro o minutu. To znamenalo takový odpočet bodů, že se ze soutěže vyřadili tak na pět let dopředu. Ve druhém kole pak stahovali ztrátu pomocí známých hlášek z oblasti sportu a za parodie sportovců a komentátorů si vysloužili hodně bodů, které jim ovšem opět pro překročení limitu byly odečteny. Nakonec skončili s úctyhodným počtem 21 ze 160 bod na krásném devátém místě.

Empathic a Tom Pucholt

Tito dva odchovanci Cross slamu, kteří tedy mohou hrdě říci – Anatol je moje máma, se pustili v prvním kole do parafráze Mojžíšova Genesis. Jejich drobná divadelní hra o Adamovi a Evě se vyvíjela hezky, ale časový limit je utnul a raději se rozhodli mikrofon včas zapíchnout do stojanu. Ve druhém kole společně probrali, co je na ženách bere a sere, což většinu porotců bralo, takže tito duoslamový nováčci zanechali v Olomouci krásný dojem.

Caledon a Luka Leonardi

Tento pár se rozhodl probrat mezilidské vztahy až někam na dřeň. V prvním kole si navzájem vyčítali svoje chyby při svádění a následně se snažili si radit. Nakonec si dokonce prohodili role rádce a stěžovače, takže vyšlo najevo, že šlo vlastně jen o monolog v hlavě jednoho člověka. I takhle promyšlený umí být duoslam. Ve druhém kole už se opřeli do interakcí mezi lidmi jako takovými, takže samozřejmě nemohla chybět kritika nedorozumění, sociálních bublin a strachu z uprchlíků. Ty jsme se mimochodem snažili do Olomouce přivézt v Lukově prostorném autě, ale jakýsi polojaponec nás zastavil kdesi u Humpolce a po jeho nabídce sushi kitu za zvýhodněnou cenu raději všichni utekli do Německa.

Dr. Filipitch a Tukan

Podle výsledků finále dva nejlepší slameři současnosti. Jak ovšem ze sportu víme, mít ty největší hvězdy v týmu na vítězství nemusí stačit. No jo, ale tihle dva jsou v podstatě jedna rodina a šlape jim to spolu, takže stejně jako vloni vyhráli a to dle mého zaslouženě. Napřed se věnovali problematice produkce festivalu a potom se vrhli na slam o Sokolovu, což už samo o sobě zní dost děsivě. Celý text byl opravdu kombinací mrazivosti, pesimismu i optimismu a vtipu. Je nepravděpodobné, že by minimálně druhým kolem někdo nezůstal uchvácen, opravdu se jim povedlo. Dr. Filipitch tak dál drží oba dva mistrovské tituly ve slamu. Co taky chcete od člověka, který si říká doktor a přitom je to jenom magistr.

Medard Capek a Pítr Murín

Kdyby to ve slamu bylo možné, jejich texty by se měli proložit Thug life songy. Jejich vystoupení se pohybovala na rozhraní rapu, beatnické poezie a Petra Bezruče 21. století. A protože takovéhle kombo se špatně pamatuje, tak nakonec museli sáhnout oba po mobilech, protože jak řekl Medard – Já jsem neměl okno ale výlohu. Chachaři z Ostravy vnesli do večera úplně jinou atmosféru a texty, což jen podtrhlo diverzitu večera, za což jsem jim minimálně já vděčen.

Anatol Svahilec a Lef L’Leviatan

Mužní, svůdní, talentovaní a vtipní. Tak přesně tohle tato dvojice není. SPD Praha je dokonce považuje za zjizvené a páchnoucí fašisty z Antify (hle, oxymorón, a pak že mají v SPD nevzdělance). V prvním kole akorát mluvili přes sebe, takže jim nebylo pořádně rozumět a bylo to docela katastrofální. Ale diváci se zřejmě báli, že si na ně přivedou kamarády, takže jim raději dali full house. Ve druhém už jim bohužel rozumět bylo, ale šlo jenom o bezduchý nápad ohledně Českých drah, zkrátka fiasko. Tentokrát už se naštěstí jeden divák jejich pověsti nezalekl a dal jim nižší body, takže je dostal aspoň  na 3. místo, což je stejně v hlediska českého slamu ostuda. #nohate

Honza Dibitanzl a Adeladla

Když se na pódiu spolu objeví tihle dva, dá se očekávat opravdu leccos. Člověk by řekl, že improvizovat 6 minut na slovo paraple zní fakt nudně. Nebyla to pravda, vznikl z toho povedený výstup, který porotci museli chtě nechtě hodnotit vysoko. Ve druhém kole si zase rozdali role srdce a mozku, čímž skvěle ukázali rozdílnost těchto dvou orgánů, které jsou pro nás nejdůležitější a přitom natolik rozdílné. Bývalí mistři duo slamu se zkrátka s nevěčnou pozicí páru, který jde po přestávce sám po sobě, popasovali dobře.

Tak, a teď se ještě jednou podívejte na kreslený report. Už mu rozumíte lépe? Pokud ne, není to vaše chyba a já jenom neumím reportovat srozumitelně. Nechť pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a slam nad všemi žánry mluveného slova, které nejsou tak skvělé.

Lef L’Leviatan