Master Rimmer vyhrál i slam v Olomouci

Bez vstupného a vstupenek to byl ve středu v Divadle Hudby těžký underground. I kapacita sálu se nechala rozpustile překročit. „Univerzita Palackého, která to dnes organizuje, nepřišla na to, jak vyřešit účtování. Proto je to dnes zadarmo,“ snímá hledišti moderátor Bob Hýsek růžové brýle. Dorazil mistr Rimmer. Na slampionátu v Belgii se dozvěděl, že jeho pseudonym vlastně znamená řiťoliz. Jinak je to kdyžtak Jirka Charvát. Autor blogu iwrite za poslední dva měsíce napsal jen dva slamy, s nimiž v sobotním finále, včera v Brně i dnes v Olomouci sbírá desítky jak houby po dešti. „Babička neumřela, jenom spí. Prostě ji to baví,“ deklamuje ani potichu ani nahlas.

S vážnou tváří nechává publikum se smát. Nejde říct, jestli je toporný nebo uvolněný. Prostě stojí. Činí drobná, přesně načasovaná gesta. Bob je při pozdější konstruktivní kritice označuje za příliš explicitní. „Máš to celé úplně opačně, než učím na slaminářích,“ hořekuje. „Ale funguje to. Co je pragmatické, to je správné,“ opáčí Rimmer. „Ale z hlediska teorie je to špatně,“ nenechá se Bob. „Je copywiter, trefuje se do vkusu,“ zmíní souvislost Ellen Makumbirofa. Doceníme ho až časem, myslím. Potlesk hovoří sám za sebe. „Užíváš si to vůbec?“ ptám se ho. „Ani ne právě.“ „Je to vidět.“ „Stejně to zase pomine.“ „Měl by sis dát pořádný egotrip,“ pobízím ho. Řiťoliz ale vítězí bez známky patosu.

„Rimmer si uvědomil, že je nic. Já jsem ještě něco a to mě trápí,“ odkazuje se na něj druhý Filipitch. Končí čistým zpěvem. Ellen má na sobě bílou halenu a vyčesané vlasy, klidná a tichá. Teda jen do necelého konce, pak to rozbalí. Ptá se imaginárního nabíječe, co udělá s tím, že se neumí odvázat (on) a zběsile tančí. Body potvrdí její dopad na český slam (ve finále byla na místě stříbrném).

Přichází impro, stará škola Saša Dvořák, finalista před třemi lety. „Pošlete mi obrázky, které jste mi měli nakreslit. Díky. Mikrofon předejte šestkrát dozadu. Díky. Teď mi prosím řekněte, co vidíte na obrázku,“ variuje klasické „poprosím publikum o slovo“. Dívka nedisponuje dostatečným bystrozrakem, ale ozve se mužné hlasisko a z úzkých jí pomůže. I Saša se spolehne na vlastní hlas a, snad aby vyvážil ty obrázky, vzdá se rekvizity mikrofonu. Improvizuje na mužovy dojmy z obrázků, ale v nejlepším končí. „Tak jsme naučení z impra,“ podotkne Dan Kunz. Myslí improligu, vlhké podhoubí slamu a padlého anděla divadla. „Nebo se bojí, že by si to posral,“ napadá mě.

Na pódium jde Dan. I on linku svého děje spíchává horkou jehlou ďábelské inteligence v reálném okamžiku. Na triku problém, patos, jde mu to, jede, podaří se impakt hmatatelný takovým tím pocitem, který jen a jedině u mě osobně znamená slam – neviditelná hladina, slyšitelné ticho. Zastaví se, zamyslí a obrátí na to pozornost. „Teď jsem se dostal možná hloub, než jsem zamýšlel,“ bruslí z té laťky humornými vytáčkami vpřed. Vpřed se jmenuje taky tvůrčí skupina, kterou se inspiroval Anatol Svahilec, bronzový letos, při přípravě dnešního čísla, které netradičně čte. Posouvá v něm svůj projev k větší rytmizaci a melodičnosti. Jde jako vždy o epiku, tentokrát o babce, která přichází k újmě na schodech metra..

Afterparty se koná v sympatickém podniku Zašívárna nedaleko kebabu. Debata je plodná. Řeší se hlavně dvě věci. How the fuck Rimmer is the winner a EET. Filipitch si dává utopence a zbytek večera v ústraní něco zamyšleně píše, asi summary pro Babiše. Slam je vlastně taková vzpoura proti racionálnímu systému, smyslu. „Ve slamu nejde o poezii, ale o poetičnost. Každý slamer tu svou poetičnost vlastně neguje,“ poznamenává Bob. Mezi první a druhou větou uteče asi hodina vzrušeného hovoru. „Slam se mi líbí čím dál víc. Jak se každý vyjadřujete jinak,“ připojí se fotograf olomouckých akcí Petr Palarčík. „On tě bere, protože tě miluje. Ale ztělesňuješ všechno, co nenávidí,“ říká kluk holce za dveřmi záchodů, když konám potřebu. „Slam poetry cézet je komunita,“ říká Ellen. „Není, to je právě to falešné já,“ já na to. Anatol se směje a nočním vlakem jede do Košic, kde druhý den slamuje „s Dibim a Áďou“.

Adam el Chaar