JJ slam na blogu Adama El Chaara

JJ slam pohledem Adama El Chaara, tentokrát „provokatéra“ z hlediště.

Původní umístění: http://adamel.cz/jan-se-ji-lek-exhibicni-krest/

Jan se jí lek, křest

Jan jí lilek, Jan se jí lek. To jsou sbírky básní kluka jménem Jan Jílek. Jan jí lék. To bude třetí podle Mručiváka, kluka, který určí datum příští velké exhibice slam poetry v Olomouci jménem Kladivo huby, protože orgazmizátor akce Bob Hýsek ho tam fakt chce.
Poslední exhibice Olomouc 2015 se odehrála ve středu devátého, prosim tě. Bezprostředně navázala na sobotní finále české slam poetry v Plzni. Přivezla i jejího nečekaného vítěze Rimmera. Jako by si ve vítězné básni Hipstár předpověděl osud. Konkrétně v pasáži: „Nasaď baret a pár plastovejch brýlí.“
Z jeho „oblíbených, protože jediných“ brýlí se totiž zrovna v Divadle Hudby staly brýle dvě, „jednostranný cvikr a talířek“. Byl z toho samozřejmě trochu nesvůj, protože viděl jen „modrou mlhu a nad tím něco oranžové“. Za svůj skromný, slepý přednes získal sympatie publika.
Zahájil Jílek. Hrdě přinesl krabici čerstvých výtisků a odslamoval něco nového. Na závěr zaimprovizoval. Duch kariéru ukončivšího mistra okamžiku Bohdana se zřejmě blaženě rozpouští do duší napříč slamovým spektrem. Duch Bláhovce teď z nejednoho naučence dělá trhovce, který neví, co prodává. Jen tak si pohrává, klidně i prohrává.
Válí slam na jazyku jako ožrala, padá na kolena a žádá již právoplatnou manželku o ruku znova, čímž (možná opravdu žádá manželku o ruku znova, ale taky) přiznává inspiraci Bláhovcem, protože improslam u něj opravdu není zvykem. Jako by tím aktem táhl Bohdana dál. (Ten na poslední Pohodě požádal svou holku z kapely Kieslowski o ruku a v bezprostřední minulosti se vzali. Tehdy taky oznámil konec slamu.)
B. měl dnes přijet a přednést něco z kolegovy knihy, ale on někdy prostě nepřijede. Vždycky po něm v tom očekávání zbyde džuzna, ale zase to namotivuje ostatní ji nějak zaplnit. Taky blonďatá Barbora byla na programu, ale na pódiu chyběla. Byla na molu někde, slamová modelka. Taky škoda, bez holek je to nuda.
Jíla byl takový šťastný a veselý. Taky vydám knížku, jestli to takhle píše. Moderoval a k tomu mu napomáhal Bob. Ten mi vlastně v almanachu olomoucké poetrie nedávno vydal slaportáže. Takže trochu vím, jak to píše, když je to v knížce. Píše to, ale ve slamu jde hlavně o mluvené slovo. Psaním se jen vyplňuje krize mezi slamy.
Slamery si Jílek na svůj křest sám vybral a před jejich vystoupením uvedl. Neznámého Rimmera znal z finále 2008, kdy coby jinoši dávali battle o titul. Vyhrál slamosaurus Jílek a Rimmer se rozhod, že zejtra bude znovu panic. K další penetraci pódiového prostoru a platícího publika ho přimělo až naléhání přátel. Letos přijel na regionál do Pardubic. Slušný orál stačil na vítězství, vyhrál i finále. Eště nikdá nikdo z Pardubic nepostoupil, psal Oškrkaný.
Skromný týpek s rukama v kapsách, který nepotřebuje šaškovat. Umí i to, ale zaujme i smutnou tváří. Takovou jako doopravdy. To si moc lidí netroufne. To je víc. Jirka Juráň přišel s novou básní. Ve finále byl spolu s Anatolem druhý. Anatol přednesl zády báseň o masturbaci, která sedla jak prdel na hrnec. Má uhrančivý hlas i uhrančivý pohled. Kombinace obojího je trochu moc. Zajímavá poloha. Pochopit, pochvou pít.
Pan Václav nehorázně bazíruje na hranici divadla, ale je to slam. První pořádné impro večera. Poetika trapnosti rozproudí v sále komunikační vlny minimalismem a kouzlem nechtěného. Pluje podél přítomnosti. Nechává publikum tvořit pozorností. Dibi(tanzl) byl v nedávných začátcích nadějný imprař. Teď se trochu zakuklil do naučeného textu, jako by imitoval Anatola a Hrabala. Dal dramatický text o kaprovi.
Jak hejtuju ty naučence, tak Hrabal ukázal, v čem je to dobrý. V tom, že se to dá zahustit jak jíška, viz též slamy Jílka. Že se to dá luxusně vyštýlovat a vypointovat, aby to bavilo tak, že si ani chvíli neodpočinete a to vás nabije stejnou nebo i větší přítomností, než naivní a kolísavé impro. Hrabal navíc dokázal narozdíl od trochu zaraženého Dibiho zůstat i v pamětním světě přítomný na pódiu, v kontaktu s publikem. Má to dobře naučené, taky si před slamy drmolí jak před maturitou.
Viktor Hanačík prý ve finále v Plzni sklidil největší potlesk slamerů a hlavně Bohdana. „Bohdan objal Viktora, všichni objali Bohdana a bylo to prostě krásné,“ zasní se Bob. Viktor později tvrdí, že tam uviděl nad pódiem energii, sevřel ji v dlani a proměnil ve slam. Pěkně mu to svítí.
Vítá okamžik, obrazotvorný, nebojí se nových přístupů, které nekompromisně krade kolegům jako třeba Václavovi mluvení zpoza opony, efekt nepřítomného slamera, nebo Petru Káá zhasnutí v místnosti. Tak to má být. Jedna z nejzajímavějších věcí na slamu je sledovat, jak se borci vzájemně ovlivňujou a přebírají fígle.
„Český slam obohatil o spoustu nového,“ uvádí Bob hvězdu večera Metoděje, který se rozjíždí klidně a konstatně, nikam to nežene. Odpočinkový, konverzační slamík. Začínající mladík v záři reflektorů zkouší rýmovat. Je vidět, jak důležitý je pro něj kontakt s publikem. Zkouší to sám, bez nahozených slov, a přímo prahne po podnětech.
Dokáže krásně zapojit a zreflektovat každou událůstku, která se v sále odehraje, což je tresť slamu. Chytá se slov, která zaslechne z publika, prostě komunikuje, vo tom to je, vo tom to má. Pak se na ně i ptá. „Pojď mezi nás,“ řeknu mu a on opouští mikrofon a jde a brzy to rozjede, ten highlitght, to kouzlo okamžiku, ten přesah. Palmový olej.
Lojza Kvádr, Metodějův řidič, je rozvláčný, ale to k tomu patří. Dostává tři slova. Akvárium (to slovo už jsem od publika někde slyšel), kosmonaut (ode mě) a vařič. No a jede. Jeho styl je zvláštní, jde tam hlavně o detail a různé psychedelické smyčky, rýmy-enzymy, humor, zvraty, citoslovce. Komiks slamu.
Ve druhém kole se borci spárujou do duo slamů. Slam je výlučná kopulace osamělého individua s publikem, tohle už zavání divadlem. První je Jirka Juráň s dcerou. Daniel Kunz (v prvním kole nezvykle podobně jako Metoděj jen tak meditoval) s Václavem rozjíždějí divokou improligu.
Hrabal s Anatolem staví výstup na Anatolově imitaci maďarštiny a italštíny ve stylu Vimra, což je k popukání. Anatol je výborný divadelník, komik formátu Horníčka a šílený týpek. Metoděj s Lojzou dají dva rapové songy na témata od publika. První Vzkříšený kebab je óká, druhá Masáž aneb To mám přece říct já se vyloženě podaří. „Adam se masírovat bojí, protože když vidí tu holku před sebou, už mu stojí,“ zapojí mě Metoděj.
Nejvíc bodů má Hrabal, vyhrál večeři s Jílkem, nají se s Jílkem. Po vyhlášení se polije kniha Jan se jí lek nealko šáněm, ze kterého si všichni přihnou. Ve velkém finále večera rapují za Lojzova beat boxu úryvky z knihy.
Disperzní grupa jde noční lolomoucí (Bohdanův výraz) na afterparty do Uhelné. „To je kdysi chcací, zdevastavovaná ulička s barabiznama mezi Dolňákem a Horňákem, přístupná ze špinavých a turistům neznámých pasáží, ze všech stran, kam by slušná žena nevešla v podvečer, ale proměnilo se to v zónu hospod a svobody, kde si člověk může zahulit v klidu u cihlové zdi jak ve Stínadlech,“ zoomuje ji Bob. Mu říkám, že by měl taky psát.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*