V historicky nejtěsnějším finále zvítězil Rimmer

V plzeňské Papírně vyhrál v sobotu 5. prosince v historicky nejtěsnějším finále českého slam poetry mistrovství Rimmer o bod hned před dvěma borci – Anatolem Svahilcem a Jirkou Juráněm. Stal se tak prvním vítězem s jednoslovným pseudonymem a také prvním, kdo dá celou výhru na dobročinné účely, konkrétně Lékařům bez hranic. Rovněž je prvním vítězem postoupivším z Pardubic.

Finálový večer rozjel host Jan Jílek. Původně zde měl také pokřtít svoji knihu Jan se jí lek, ale ještě je stále ve výrobě. Alespoň tedy navodil poetickou atmosféru svým novým textem o lásce ke své ženě a na konci se nečekaně pustil do improvizace a zareagoval na Bohdana Bláhovce a jeho svatbu. Pak už moderátor Nejhodnější Michal uvedl prvního soutěžícího. Byl jím Vítězslav Louda a mluvil o životě v samostatném bytě a likvidaci vyprodukovaného odpadu. Takzvaně nastavoval laťku, ale ne moc vysoko. Dostal hodnocení kolem šesti. Publikum skutečně rozehřál až Ondřej Hrabal svým slamem o dobách komunismu, kdy všichni jezdili na pionýrech. Dostal za něj body v průměru kolem devíti, které byly u všech favoritů dost podobné, protože po prvním kolem bylo sedm slamerů naskládáno v rozdílu pěti bodů. Po něm přišel Rimmer se svým propracovaným alegorickým slamem na hisptery. Mručivák zvolil trochu depresivní apel na život ve východním bloku. Lefi napřed mluvil anglicky, pak maďarsky a pak o své cestě z Ostravy, ale na ostravský dialekt došlo hlavně až ve druhém kole. Přesně v polovině slamoval Jirka Juráň o depresi v dnešním moderním dynamickém světě. Ovšem zase mu na chvíli vypadl text a nemohl si vzpomenout, co má dělat ateista v depresi. Ale nakonec si vzpomněl a celá záležitost se mohla někomu jevit jen jako dobře míněný vtip. Velkou show ve svém osobitém stylu rozjel Viktor Hanačík slova automatického textu naskakovala jedno za druhým a dokonce i stihl složit novou slováckou písničku. Publikum ale spíš ocenilo jeho pohyb než jeho text a několik vtipných spojení, která se v textu objevila. Nedostal málo bodů, hodnocení bylo v průměru kolem osmi, na špičku to ale nestačilo.

Švéd přišel dle svých slov narušit slam přednáškou z makroekonomie, ale nebylo to nakonec taková nuda, jak by se od přednášky dalo čekat. Prostě jen sdělil divákům, že mu na konci každého měsíce chybí několik stovek, a tak dělá všechno proto, aby s penězi vyšel. Například prodal své švédské košile, které si od něj všechny koupil Tomáš Kůs. Tomova podpora českého slamu a slamerů je opravdu obdivuhodná. A potom už doslova nastoupil na start Anatol. Běžel totiž závod v česko-německém pohraničí, kde se k němu postupně začali připojovat další lidé obvykle s celými rodinami a batohy na zádech, a ukázal tak tenkou jazykovou hranici mezi slovy běžec a běženec. Honza Dibitanzl dával slam o pohádkových postavičkách v různých životních situacích dnešního světa a zejména své pražsko-ústecké příznivce trochu zklamal, diváky ovšem ne. A poslední šel druhý zástupce Prahy Metoděj Constantine, jenž opět objevil své slamové superschopnosti, tentokrát tak, že mu půjčil Bohdan Bláhovec své trenky, když u něj přespával. Jestli použité nebo nepoužité neupřesnil. Své slamové schopnosti ovšem neobjevili diváci a s Metodějem příliš nespolupracovali, ale zdárně si s tím poradil, jak je u něj zvykem, takže po prvním kole se zařadil do vedoucí sedmičky spolu s Dibim, Jirkou Juráněm a Ondřejem Hrabalem. Vedl Rimmer o bod před Anatolem, Metoděj a Švéd ztráceli dva body, což ale samozřejmě nikdo z nich nevěděl.

Druhé kolo už bez předskokana zahájil Metoděj nostalgickým slamem věnovaným Lence Zogatové, matce českého slamu, která skoro přesně před rokem umřela. Byl opět založený na spolupráci s diváky, tentokrát už mnohem lepší. Pokaždé když ve slamu řekl slovo pravda, diváci měli odpovědět miluju tě. (To byla slova, která na něj Lenka zavolala při jedné z jeho prvních exhibic). Těžko říct, zda bylo po přestávce méně rozehřáté publikum nebo Metoděj, každopádně svoji kooperaci ani jej příliš neocenili a jejich nejčastější číslo byla osmička. Dibi přednesl svůj slam o betlému, vánočním čase, a všem, co k němu patří a diváci jej ohodnotili v podstatě stejně jako Metoděje. Anatol celou dobu otočen zády vystřihl nový slam, se kterým sklidil obrovský ohlas v publiku a diváky absolutně rozsekal tématem o všech možných způsobech onanie. Získal za něj 97 bodů.

Švéd popsal svůj loňský Silvestr se slamery, čímž je trochu naštval, protože před rokem ještě vůbec neslamoval. Cesta Lojzy Kvádra, Švéda, Anatola, Mručiváka a Metoděje autem s Kňourem v kufru na Šumavu skončila prý v nějaké lokalitě uprostřed vinic mezi Maďarskem a šílenstvím, čímž zase naštval slamery pocházející z Moravy a že se jich letos urodilo hojně. Švéd dostal úplně stejný počet bodů jako v prvním kole. Viktor Hanačík jel svůj automatický text tentokrát s lehkým nádechem slivovice, kterou nabízel o přestávce v backstagi (mimochodem výborné slivovice). Tématem byla kvantová galeona a kvantová fyzika a za tuto báseň sklidil jednoznačně největší potlesk od všech přítomných slamerů. S publikem už to bylo horší, protože tentokrát to nebyla tak pohybová show, a tak se body pohybovaly kolem čísla sedm, což je škoda. Po něm šel Jiří Juráň a dával svůj nejlepší text prověřený exhibicemi i Kladivem huby. Za variaci na reklamní slogany dostal bez většího váhání poroty samé desítky a s tímto výsledkem bodově vyhrál druhé kolo. Lefi zvolil improvizaci s četnými vulgarismy a ostravštinou, což se dost často kryje. Někteří diváci jej moc neocenili a dostal i dvě čtverky, většina známek však byly sedmičky.

Mručivák dával slam, který začínal slovem Papírna a k Papírně se pak vracel, ale byla to variace na jeho vítěznou báseň z plzeňské kvalifikace a odpověď na otázku – co to vlastně je slam? Čtyři porotci si ji s chutí poslechli poprvé nebo znova a ocenili ji desítkami, jeden méně spokojený divák udělil sedmičku. Rimmer zvolil rozdvojenou báseň na téma láska, konkrétně láska v osmnácti a láska v třiceti (jedna) letech. Hlavně láska v jednatřiceti diváky pobavila, šokovala i bez vulgarismů a uchvátila. Možná, že tento věk byl přítomným o něco bližší, nebo možná freevideo namísto romantiky. Porotci dali Rimmerovi 97 bodů stejně jako Anatolovi. Ondřej Hrabal řekl svůj slam složený z jazykových vtipů na jména filozofů i politiků dokonce se dvěma oxymórony po sobě. Vynesl mu 98 bodů, což byl druhý nejlepší výsledek v tomto kole. Celý večer zakončoval trochu nešťastně Vítězslav Louda. Jeho postupový slam z Hradce o anální souloži s uprchlíky i prezidentem Zemanem tentokrát vůbec nefungoval. Jeden z diváků se dokonce hlasitě dožadoval, aby už odešel, což se obvykle v Plzni nestává. Víťa to ustál až do konce, ovšem jeho body se z poloviny podobaly spíše známkám ve škole. Objevily se ale i dvě osmičky.

Pak už bylo na řadě vyhlášení, které Nejhodnější Michal příliš nenapínal, protože už program pomalu začínal přetékat do vystoupení Modrých hor. Napřed vyhlásil čtvrté až jedenácté místo a tři zbývající si pozval dopředu na podium, aby se dozvěděli nejtěsnější finálový výsledek v historii českého slamu. Rimmer získal 189 bodů, Anatol Svahilec a Jiří Juráň 188. Vítěz pak ohlásil, že celých třicet tisíc věnuje Lékařům bez hranic, za což sklidil bouřlivý potlesk. Poté se diváků zeptal, když tolik tleskají, tak jistě ví, co Lékaři bez hranic dělají, čímž všechny přítomné pobavil. „Lékaři totiž zachraňují životy, což moje básně nedokážou,“ vysvětlil Rimmer. Pak už přišlo na focení ve vítězném triku a s vítězným diplomem. Část čtyřsetčlenného publika se po zhlédnutí asi nejlepšího slamového finále rozešla domů a ostatní, kteří zůstali na afterparty, si ji náležitě užili.

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*